Nimale njeličomna syła entuziastiskich lajskich spěwarkow a spěwarjow, profesionelni instrumentalisća a solowi wokalisća a nic naposledk twórba, kotraž je tak woblubowana, zo maja mnozy někotryžkuli z jeje dźělow dawno za ludowu pěseń – přewjele so hladajo na tajkule konstelaciju nimo kulić njemóže, abo?
Na dworje statoka Wjeselic swójby w Ralbicach je wočiwidne, zo wědźa sej wopytowarjo wšitkich generacijow w tamnišej wellnessowej oazy přijomny přebytk popřeć. Tón traje po přeću hodźinku, dwě abo tež wjacore - cyle po tym, kelko chwile sej hosćo bjeru abo kotry poskitk woni wužiwaja. Wosebje skupiny a poriki dadźa sej wopyt baziskeje kupjele z drohokamjenjemi, infračerwjeneje kabiny, lounge a wellnessowe masaže z kamjenjemi a meditaciju lubić. „Wone zwěsćeja, zo jim zhromadny čas wotpinanja tyje, maja za sebje cyle priwatnje chwile“, Marija Wjeselina zwuraznja. Jako so pola młodeje předewzaćelki na rozmołwu přizjewich, mi wona rjekny, zo ma překwapjenku přihotowanu. Kak pak ta wupada? Po prěnjej hodźince wěm wo wjele wjace hač w tym wokomiku, jako pola Wjeselic zaklinkam. Zastupju do domskeho, kiž mje z decentnej elegancu wita. Cuni klinkot – myslu, zo su to małe zwónčki – klinča w mojimaj wušomaj a mje přez cyły čas mojeho přebytka přewodźeja.
Dobre 30 lět je Marko Wjeńka jako redaktor Serbskich Nowin dźěłał. Z tym je tež čas NDR w jeho poslednjej fazy w redakciji dožiwił a politiski přewrót w tehdyšej Nowej dobje. W lětach po tym je tójšto dožiwił. Přewažnje zamołwity bě wón za politiske rozprawnistwo wječornika. Marcel Brauman je so z nim wo tym rozmołwjał.
Twoja žurnalistiska kolebka bě snadź dźěło jako šuler w młodźinskej redakciji Noweje doby – na čo so hišće dopominaš?
... To je wuznaće čěskeje molerki Aleny Čermákoveje składnostnje wotewrjenja wustajeńcy „Cyklus Łužica“ w Choćebuskim Serbskim muzeju 2006 w přitomnosći 80lětneje wuměłče. Zdobom běše to prěnja a poslednja wobšěrna prezentacija mjenowaneho cyklusa, kotruž su sej zajimcy hišće na dalšich pjeć městnach Łužicy a w Drježdźanach wobhladać móhli.
Alena Čermáková a Ludvík Kuba
Na tradicionalne pasionske spěwanje bě chór „Łužyca“ ćichi pjatk do Dešnjanskeje cyrkwje přeprosył. Złožujo so na nazorny nałožk jutrowneho spěwanja zaspěwa chór „Łužyca“ pod nawodom Majki Stockoweje a Thomasa Dödinga stare serbske žarowanske a jutrowne kěrluše. Něhdy běchu je holcy na přazy wuknyli. Přez generacije buchu dale dawane. Hač do 1950tych lět bě nałožk na serbskich wsach žiwy. Žony a holcy ćehnjechu spěwajo na pasionskich njedźelach kaž tež ćichi pjatk po wsy. Za to su so tež lětsa połžarowansku drastu woblekli. Tradiciju jutrowneho spěwanja pěstuja mj. dr. we Wjerbnje. Tam ćahnu spěwarki jutry rano hišće do schadźenja słónca po wsy, zo bychu jutrowne poselstwo wozjewjeli. Woblečene su połžarowansku drastu. Lětsa su so rano wokoło pjećich zešli.