Doba, w kotrejž je z perfidnych mysli něšto mało ludźi nawjetša mašinerija zatamanja čłowjeka a fyziskeho zaničowanja ludźi nastała, kotruž je swět dožiwił, je hakle telko lět za nami, kaž traje žiwjenje čłowjeka. Ludźi z wěstym nastajenjom deklarowachu za mjenjehódnych, mjez nimi psychisce chori, zbrašeni, ludźo, kotřiž heteroseksuelnje zmysleni njejsu, hłownje pak tych, kotrychž jako ariskich njezarjadowachu, mjez nimi serbski lud. W błudnym prócowanju wo „kónčne rozrisanje“ su na kóncu miliony ludźi na barbariske wašnje swoje žiwjenje přisadźili. Tež za serbski lud běše tute „rozrisanje“ předwidźane.
Julian Nyča z Prěčec piše:
Hladajo na komentar, w kotrymž so němskim oficěram wumjetuje, nadpad na Rusku planować, dyrbjało so snadź tola hišće na někotre fakty pokazać:
1. Zo so we wójsku wšelake scenarije diskutuja, njeje samo na sebi ničo wosebiteho abo samo brizantneho, wosebje nic za čas wójny. Móžemy z toho wuchadźeć, zo diskutuja ruscy generalojo runje tak teoretiske móžnosće operacijow na teritoriju NATO, na přikład za přewinjenje „Suwalskeje dźěry“ mjez Pólskej a Litawskej. Jenički rozdźěl je, zo so woni při tym lepić njedadźa.
2. Wjace hač 70 procentow Krimskeho mosta leži na mjezynarodnje připóznatym teritoriju Ukrainy. Ruska je móst ilegalnje natwariła a wužiwa jón za zastaranje swójskeho wójska w Ukrainje. Zasadnje móže Ukraina rozsudźić, što ma so z ilegalnym twarom stać, kotryž wěstotu jeje teritorija a wobydlerstwa bjezdwěla direktnje wohrožuje. Jej při zničenju tajkeho twara pomhać, njeje ani po mjezynarodnym prawje ani po zakładnym zakonju zakazane.
Dr. Tomaš Wornar z Drježdźan zaběra so z prěnjej „serbskej debatu“, kotraž wotmě so minjenu wutoru w Slepom:
Za tutón nowy format słuša wšitkim iniciatoram dźak a připóznaće. Wosebje tež za zmužitosć, po nowych pućach kročić.
Prěnje zarjadowanje měješe so zašłu wutoru we Slepom strukturnym změnam wěnować. Bohužel pak njebě ani zarjadowarjam ani wobdźělnikam dospołnje jasne, kotre strukturne změny měli w srjedźišću stać a tak wjerćeše so diskusija mjez regionalnym wuwićom, strukturnymi změnami we zwisku ze skónčenjom wudobywanja brunicy a wězo rozdźělowanjom spěchowanskich pjenjez. Zo je nimo trěbneho procesa hospodarskeje transformacije runje tak wažne, struktury participacije, kubłanja a struktury na socialnym a kulturnym polu aktiwnje dale wuwiwać, so jenož nakromnje přispomni. Žana rěč wo tym, kak móhli so zhubjena serbska substanca a serbske struktury w tutym zwisku zaso natwarjeć a zesylnjeć.
„Wulkotne předstajenje“ piše Weronika Bulankowa z Jawory po wopyće Němsko-serbskeho ludoweho dźiwadła minjenu njedźelu:
„Na tamnym boku měsačka – Hercy“ dopomina mnohich z nas njedźelu popołdnju na połnje wobsadźenej žurli Budyskeho Serbskeho dźiwadła na 1970e lěta a wubudźa žadosć, so zaso raz po tajkej hudźbje pohibować, rejować. Lubina Hajduk-Veljkovićowa je tón prawy dypk pola zrałeje generacije namakała, jako je tutu hru spisała. Noze so sobu po zynkach beat-hudźby pohibowachu a tak bě nalada na žurli wulkotna.
Štož bě tež jara hnujace, hdyž skoro na kóncu hry, jako mać swojeho syna w jastwje wopyta, móhł jehličku padnyć słyšeć, tak ćicho bě a tajka napjatosć na žurli knježeše.
Wutrobny dźak wuprajam tuž wšitkim sobuskutkowacym na jewišću a za nim za wulkotne poradźenje tuteje hry. Běch tež jara překwapjena, kelko instrumentow naši dźiwadźelnicy wobknježa a kajke wulkotne hłosy maja.
Serbske Nowiny wozjewichu minjeny štwórtk artikl z nadpismom „Woda w Liškowskim jězoru dale stupa“. Julian Nyča poda swoje mysle k přinoškej.
Sće pisali w zwisku z Liškowskim jězorom wo „Łućanskej wuhladnej wěži“ a sym dołho přemyslował, što drje je měnjene. Sym na kartu pohladał a potom bě jasne: Měnjena je wěža pola Merzdorfa. Łućo pak bě hornjołužiski Merzdorf nad Sprjewju, ródna wjes Jana Arnošta Smolerja, kotraž bu za čas NDR wotbagrowana. Tam je dźensa tež jězor, ale Bjerwałdski. Delnjołužiski Merzdorf, měšćanski dźěl Choćebuza, rěka serbsce Žylowk (čehodla tež přeco). Měli potajkim wo wuhladnej wěži pola Žylowka pisać (abo delnjoserbsce „žylowkojskej“).
Měrćin Wałda wupraja so k pohrjebej prof. Helmuta Faski: Jako so we wobrotowym času Akademija wědomosćow NDR w Berlinje rozpušći, hrožeše samsny dóńt tež Institutej za serbski ludospyt w Budyšinje. W tehdy tak krizowym času pytaše prof. Faska zamołwiće a z wulkim angažementom za wupućemi. Spočatk lěta 1992 so nowe serbske slědźerske zarjadnišćo jako Serbski institut załoži a Faska sta so z jeho prěnim direktorom.
Zašły pjatk bu wurjadny rěčespytnik, slawist, sorabist mjezynarodneho formata na Njeswačanskim kěrchowje pochowany. Žarowansku narěč měješe němska rěčnica, kotraž tež při jeho rowje jenož němsce rěčeše. Na cyłym pohrjebje njebě ani jeničke serbske słowo słyšeć. Nic w pohrjebnišćowej kapali ani při rowje njenamaka so nichtón z někajkeje serbskeje institucije, kotryž by zasłužby a wulcyšne wukony prof. Faski hódnoćił. Što je zamołwitym Serbam hišće hódne, hdyž so tajkemu zasłužbnemu čłowjekej ani dźak ani zjawne připóznaće njepopřeje!?
Stani Nawka z Hamburga: Ptači kwas 2024
Mikławš Krawc z Budyšina:
Dr. Diana Hickec z Gießena reaguje na rozmyslowanje w SN z 2. februara:
Prašam so při čitanju „rozmyslowanja“ Marka Wjeńki, zwotkel wón swojowólne zapřijeće demokratije bjerje a wosebje, čehodla jeho wot wšěch wěcow, kotrež so tuchwilu stawaja, runje demonstracije přećiwo AfD a prawicarskemu myslenju tak myla. Je rešeršu „Correctiva“ čitał a zrozumił? Znaje woznam słowa „deportacija“? Chce wón woprawdźe poziciju SPD k migraciji, kotraž hodźi so wězo tež kritizować, na jednu runinu z wuprajenjemi AfD a prawicarjow stajić?
Wšitke wot awtora mjenowane pozicije přećiwo migraciji a migrantam so we zjawnosći hižo dlěje kritizuja. Ludźo, kotřiž demonstruja nětko we wšelakorych městach přećiwo prawicarskim myslenju, so zhromadnje za demokratiju a čłowjeske prawa zasadźuja. To je znamjo za to, zo njedźěla hidypołne myslenje a myslu sebi, zo je čas, zo to wšitcy zhromadnje tež w zjawnosći pokazamy.
Hagen Domaška z Drježdźan poćahuje so na přinošk Marcela Braumana „Chcemy dorosćeni być?“ 23.02.2024
Twjerdźenje, zo njemóžeše so Serbski sejm k žanomu stejišću wo wójnje w Ukrainje dojednać, je wopačne. Přisłušny namjet čo. 92 bu z jednym napřećiwnym hłosom wobzamknjeny, po tym zo njemóžeše so konsens docpěć.
Jednanski porjad sejma ma konsens wuskutkować, ale tež blokady wobeńć.
To wopokazuje so jako přewšo wobohaćace a płódne. Druhdy žada sej wjace časa, wjedźe pak potom k wuslědkej, kotryž so wot (nimale) wšěch sobu njese a přez to wulku sylnosć wuwiwa. To je jara dorosćene a móhło z přikładom tym być, kotřiž dźensa w Berlinje a Drježdźanach „za nas“ rozsudźeja. Konsens sejm njehaći. Sejm je haćeny, dokelž załožba so přeco hišće spjećuje, jemu jednaćelnju financować. Wšitke organizatoriske nadawki maja so tuž čestnohamtsce spjelnić (za čož steja w druhich serbskich institucijach ducenty sobudźěłaćerjow k dispoziciji).
Budyšin (SN/MiP). W němskim tydźeniku Die Zeit je spočatk januara artikl pod titulom „Indigeny lud we Łužicy?“ wušoł. Awtorka Doreen Reinhard je so w nim ze Serbskim sejmom zaběrała. Jako prominentneho čłona sejma předstaji wona serbskeho prawiznika a lěweho politikarja Hajka Kozela. Eksemplarisce – na zakładźe jeho žiwjenskich nazhonjenjow – rysuje wona pozhubjowanje serbskeje rěče a kultury a w zwisku z tym tež eksistencielny strach Serbow, zo swoju narodnu identitu zhubja.
Awtorka praša so: „Štó poprawom za Serbow rěči, za nich rozsudźa?“ A zwěsća, „zo su sej Serbja w tutym prašenju hižo dlěši čas njepřezjedni“. Hladajo na to cituje Doreen Reinhard Hajka Kozela, kotryž widźi Serbow „w nutřkoserbskim konflikće“. Wona piše, zo je njespokojnosć někotrych Serbow ze skutkownosću třěšneho zwjazka Domowiny – jako „wot knježerstwa připóznateho zastupjerja zajimow Serbow“ – k wutworjenju Serbskeho sejma w lěće 2018 wjedła.