Choćebuz (SN). Na přeprošenje Serbskeho instituta (SI) so štwórtk a pjatk zastupjerjo dwanaće mjeńšinowych rěčow zapadneje a srjedźneje Europy w Choćebuzu zetkaja, zo bychu so wo metodach „planowanja rěče“ wuměnili. Přihotował je mjezynarodnu konferencu wotrjad za regionalne wuwiće a škit mjeńšin SI. Ze syće za serbšćinu a regionalnu identitu ZARI wobdźělitaj so Cordula Ratajczakowa a Julian Nyča. Nic jenož fachowcow wězo wotmołwa na prašenje zajimuje: Što móže serbska Łužica z rewitalizacije wohroženych rěčow w regionach druhich mjeńšinow wuknyć? Přizjewili su so tež friziscy a delnjoněmscy kolegojo.
Měto Nowak ze SI: „Planowanje rěče je za zastupjerjow wšěch mjeńšinowych rěčow w Němskej hišće njeznaty kraj. Ćim wažnišo je za rěče kaž hornjo- a delnjoserbšćinu, nazhonjenja druhich zapřijeć.“ Konferenca w jendźelskej rěči słuži wuměnje fachowcow. Na dnjowym porjedźe steji sydom fachowych přednoškow, mjez druhim z Waliziskeje, Irskeje, kupy Man, Ladiniskeje a Bretoniskeje. Zarjadowanje budźe so online wusyłać (hlejće internetnu stronu SI).
Budyšin (SN/MiR). Pod hesłom „Serbšćina zwjazuje“ wotměwaše so dźensa w Budyskim Serbskim muzeju prěnja Serbiniada. Zhromadny projekt Serbskeho instituta, Serbskeho muzeja, Serbskeho šulskeho towarstwa (SŠT) z pedagogiskim projektom LUCIJA a Rěčneho centruma WITAJ chce rěčne zrozumjenje a sposrědkowanje rěče spěchować. Załožba za serbski lud ideju spěchuje. Před lětomaj wědomostnica dr. Jana Šołćina z instituta a wučerka Alena Hiccyna ze SŠT ideju zrodźištej.
W muzeju je so dźensa rano 40 šulerjow 8. lětnika ze serbskich a serbšćinu wuwučowacych šulow z Hornjeje a Delnjeje Łužicy kaž tež ze Slepoho zetkało. Zaměr „premjery“, kaž dr. Šołćina dźensniši projekt mjenowaše, je, zo so šulerjo, kotřiž njejsu maćernorěčni serbscy, z dalšej serbskej rěču kaž tež ze Slepjanskej narěču zaběraja. Zdobom zeznaja woni zwiski k druhim słowjanskim rěčam, kaž k pólšćinje, rušćinje, čěšćinje, ukrainšćinje a słowakšćinje. W prěnim rjedźe pak twori projekt zwiski mjez młodostnymi, kotřiž we wšelakich kónčinach Łužicy serbšćinu wuknu.
Budyšin (SN/MiR). Mjezynarodnu wuměnu wo wšelakich tradicijach pěstować je hižo za čas dźěćatstwa a młodosće wažne. Jedyn tajki dopokaz je mjeztym wjacore dźesatki trajacy zwisk serbskich šulow do Bretoniskeje. Tutón tydźeń witaja na Worklečanskej wyšej šuli „Michał Hórnik“ 19 a na Budyskim Serbskim gymnaziju 22 bretonskich młodostnych. Šulerjo z Bretanje wuknu na tamnišich šulach w projekće DIWAN bretonšćinu, kiž słužeše serbskemu projektej WITAJ jako přikład. Yvonne Bulišowa, wučerka za francošćinu a katolsku nabožinu na gymnaziju, zwěsći: „Centralny zaměr zetkanja je, zo zeznawaja naši šulerjo runje tak kaž bretoniscy młodostni druhu mjeńšinu.“ W prěnim rjedźe rěča šulerjo francosce a němsce a jeli dale njewědźa tež jendźelsce. Do Budyšina su sej šulerjo 8. a 9. lětnika z města Quimper dojěli.
Kóžde lěto zaso wjeselimy so na jutry, štož rěka, zo zawěsće z redakcije nowiny prašenje přińdźe, hač njeby so hodźało, něšto wo čěskim poćahu k tutomu swjedźenjej pisać. Ale što hišće pisać? Před dwěmaj lětomaj smój z Kryštofom Peršínom w naju rozmołwje prajiłoj, zo my Češa serbske jutry tak znajemy, kaž je Serbja njeznaja. Wšako žadyn Serb na přikład spěwanje křižerjow na starym słowjanskim hrodźišću njesłyši a energiju njedožiwi, kotraž na tajkim městnje tučasnosć z dawnej zašłosću zwjazuje. A to jenož nětko, za čas młodeho nalěća, hdyž so zyma rozžohnuje, słónčko hakle swoju ćěrjacu móc hromadźi a so łuki a štomy hišće njezelenja a njepupkuja. Tehdom, před dwěmaj lětomaj, su mi někotři prajili, zo budźeće spytać, tajke ranje nad Wotrowom dožiwić. Je so wam poradźiło?
Skupina zajimčow je poskitk Serbskeho šulskeho towarstwa (SŠT) pod hesłom „Knihi a klankodźiwadło“ knihowała. Dalekubłanje w Serbskim kubłanskim srjedźišću LIPA w Smjerdźacej běše přewšo intensiwne dožiwjenje.
Budyšin (SN). Dr. Cordula Ratajczakowa, nawodnica rěčespyta w projekće ZARI – syće za serbsku rěč a regionalnu identitu, je so we wobłuku swojeho slědźenja mjez druhim z 30 wosobami ze serbskeje Hornjeje Łužicy rozmołwjała, kotřiž serbšćinu w swójbje hižo nawuknyli njejsu. Rozmołwy je wona hromadźe z koleginu prof. dr. Nicole Dołowy-Rybińskej wuhódnoćiła a po wosebitym mustrje koděrowała. Nětko předstaji wuslědki prěni raz zjawnosći. We wobłuku pućowanskeje wustajeńcy Mjeńšinoweho sekretariata w Berlinje pod hesłom „Što rěka tu mjeńšina?“ přeprošuje Budyski Serbski muzej přichodny tydźeń srjedu, 16. apryla, w 19 hodź. na přednošk wědomostnicy.
Pod titulom „Wot bolostneho woněmjenja k ćežkemu wróćenju serbšćiny. Dohlad do rěčnych biografijow z ewangelskeje Hornjeje Łužicy“ wobswětla dr. Cordula Ratajczakowa wosobinske nazhonjenja a dožiwjenja ludźi, kotrež su womjelknjenju serbskeje rěče w swójbje přinošowali. Hańba, strachi abo zranjenja hrajachu při tym hustohdy wažnu rólu. Tež wo pućach a móžnosćach wozrodźenja serbšćiny chce slědźerka rozprawjeć.
Pančicy-Kukow. Dohromady 24 akterow su minjeny štwórtk spěchowanske towarstwo Serbskeje zakładneje šule „Šula Ćišinskeho“ Pančicy-Kukow załožili. Za prěnjeho předsydu sobustawojo Svena Schrötera wuzwolichu. Dalši čłonojo předsydstwa su Lorenc Jankowsky (městopředsyda), Stephan Zarjeńk (pokładnik), Stephanie Domašcyna (zapisowarka), Aleksander Kozak (zastupnistwo šulskeho wjednistwa), kaž tež Christoph Knobloch a Weronika Wawrichowa (přisydnikaj). Zaměr čłonow je stworjenje ramikowych wuměnjenjow, kotrež lóšt za wuknjenje spěchuja. To su mjez druhim wuknjenske dźěłarnje, biblioteka abo kreatiwitu a fantaziju spěchowace wuhotowanje sćěnow. Při zwoprawdźenju zapřija dźěći. Na druhej stronje budu swójby a dźěći podpěrać, kotřiž sami wšitko financować njemóža abo wosebite wuknjenske materialije trjebaja. Štóž ma zajim, so towarstwu přizamknyć, njech so w šuli přizjewi abo z mejlku na foerderverein.panschwitz.kuckau@ gmail.com wobroći.