Radwor (BHR/SN). Na žurli hosćenca „Meja“ su wopytowarjo hižo wjele wšelakich kulturnych poskitkow dožiwić móhli. Južnowuchodne zynki huslow a cymbalow tež k tomu słušeja, ale nic tak husto. Do minjeneho pjatka bě to prawdźepodobnje posledni raz srjedź dźewjedźdźesatych lět. Tehdy pěstowaštej Radworska zakładna a srjedźna šula partnerstwo ze šulu w Bratislavje. Čim rjeńšo, zo njese partnerstwo serbskeje wyšeje šule ze šulu w madźarskej gmejnje Kakásd tuchwilu dobre płody.
Započało je so wšitko w lěće 2008, jako nawjaza Budyski wokrjes partnerske styki do madźarskeho komitata Tolna. Radworski wjesnjanosta Wincenc Baberška so jako wokrjesny radźićel CDU na wopyće w tamnišim wokrjesu Szekszárd wobdźěli. Přez spočatnje wosobinske kontakty so přeco wuši zwisk z gmejnu Kakásd nawjaza. Wone wuwi so krok po kroku a na wjacorych płoninach, najprjedy gmejna a sportowe towarstwo, nětko tež šula.
Zeznach narodninarku, knjeni dr. Ruth Mroskowu, w lěće 1975 na Serbskim wučerskim wustawje (SWW). Běch studentka w 1. studijnym lěće a wona bě młoda docentka. Knježna Mroskojc je nas ze swojej wučbu stajnje zamóhła putać, wšako je nimo delnjoserbšćiny podawała předmjet dźěćaca literatura. A jeje měrne a zdobom emocionalne wašnje mi njesměrnje imponowaše. Často słyšach ju spěwajo do rěčnych kabinetow abo do jstwy 208 wučerskeho wustawa chwatać.
A bórze pytnych, zo njebě za nju jenož swědomite wuwučowanje wažne, ale zo wabješe ju tež dźěło ze serbskej młodźinu a ze słowjanskimi přećelemi. Tuž je bjez dźiwa, zo angažowaše so Rutka wosebje w delnjoserbskim wotdźělu Domowinskeje skupiny SWW a we Wysokošulskej župje „Jan Skala“. Po habilitaciji nawjedowaše wona jako naměstnica Serbski wučerski wustaw a skrućeše wzajomnosć mjez serbskimi, pólskimi, čěskimi a słowakskimi studentami a wučerjemi.
Worklecy. Při najrjeńšim słónčnym wjedrje přewjedźeštej Worklečanska zakładna a wyša šula „Michał Hórnik“ minjeny pjatk swoje tradicionalne mejemjetanje. Znowa zhromadźi so k tomu na šulskim dworje nahladna ličba staršich, zajimcow a wobydlerjow, zo bychu sobu dožiwili, kak na kubłanišću tónle nałožk pěstuja. K serbskej hudźbje z paska rejwaše 14 porow šulerjow 4. lětnika a tohorunja 14 porow šulerjow 9. lětnika wokoło meje. Holcy běchu wšitke serbsku narodnu drastu woblečene. Po starodawnym wašnju wubědźowachu so na to hólcy 9. lětnika wo wjeršk meje. Najspěšniši bě Daniel Šwejda z Miłoćic, kiž wuzwoli sej Lilly Heinz z Pěskec za swoju mejsku kralownu. Pod hudźbnym přewodom wučerja na wuměnku Měrćina Paschwitza, kiž hraješe na akordeonje, ćehnjechu šulerjo po wsy hač k pomnikej. Mejski por sedźeše při tym na konju.
Dźěći serbsku drastu akuratnje woblec chce zwučowane być a žada sej wotpowědnu wědu. Tohodla je Rěčny centrum WITAJ kubłarkam dalekubłanje k hotowanju serbskeje narodneje drasty poskićił a přeprosy zańdźenu wutoru do Budyskeho Serbskeho domu. Angažował bě sej za to Bianku Trišbergerowu, něhdyšu nawodnicu šwalčernje SLA a nětko samostatnje skutkowacu šwalču-mišterku a hotowańču w Drježdźanach a Konjecach. Krok po kroku demonstrowaše wona jědnaće wobdźělnicam, kak so Budyska ewangelska rejwanska a swjedźenska kaž tež katolska „wuslěkana“ drasta hotuje. Při tym podawaše zajimawe informacije wo drasće a jeje jednotliwych dźělach, wo historiskich wosebitosćach a funkcijach. Wulku wažnosć kładźeše šwalča na to, wobdźělnicam wuwědomić, kak bytostna je dokładnosć při hotowanju drasty: „Wóčko wobhladowarja zapopadnje jako prěnje to, štož prawje njesedźi. Tohodla ma hotowańča tež najmjeńšemu drastowemu dźělej prawu kedźbnosć wěnować. Kritiski estetiski wid na woblečenu drastu je njesměrnje wažny“, Bianka Trišbergerowa potwjerdźi.
Choćebuz (SN/at). 73 šulerjow požada so wo to, wot noweho šulskeho lěta w 7. lětniku Choćebuskeho Delnjoserbskeho gymnazija (DSG) wuknyć směć. To chcyła nawodnica kubłanišća Anke Hille-Sickertowa jim tež zmóžnić. „Na zakładźe wustawy, šulskeho zakonja kaž tež noweho Serbskeho zakonja Braniborskeje mamy wšitke přeća, serbšćinu wuknyć, sćěhować“, wona rozłožuje. Tak by třeća rjadownja trěbna była. Tuchwilna woprawdźitosć pak je hinaša. Wotsrjedź apryla předleži nawodnicy DSG list Choćebuskeje wotnožki krajneho šulskeho zarjada. Tam je rěč wo 56 šulerjach w dwěmaj rjadownjomaj noweho 7. lětnika. To nawoda wotnožki Gerald Boese wobkruća.
Štož so w běhu dnja w přirodźe stawa, chcemy sej dźensa zaso raz spřitomnić. Serbšćina ma za tele přirodne zjawy bohate słownistwo, zdźěla bohatše hač němčina.
Hdyž počina rano swětło być, rěčimy wo tym, zo swita. Němsce prajimy es dämmert; při tym wužiwa němčina za wječorny zjaw, hdyž swětło poněčim woteběra, samsne pomjenowanje. Serbsce to tak njeje, wo tym njech je dale deleka rěč. Rańši zjaw hodźi so wězo tež substantiwisce wuprajić, mjenujcy switanje, die Morgendämmerung.
Čerwjene barbjenje njebja po switanju mjenujemy zerja. Tu wšak jedna so wo rańši kaž tež wo wječorny zjaw. W Ćišinskeho znatej basni „Zerja so šěrja“, kotruž tež spěwamy, su měnjene wječorne zerja, němsce potajkim Abendrot. Porno tomu rěčimy, chcemy-li rozeznawać, rano wo rańšich zerjach, Morgenrot.