Na wopyće pola etnografowki a kulturneje wědomostnicy dr. Susanny Hozyneje w Budyšinje

Idylisce, njedaloko Budyskeho Mosta měra, steji na zahrodźe tróšku schowana stara, historiska chěža. Jenož wot Rybarskeje hasy widźana na žerdźi přičinjena zmawowaca serbska chorhoj na to pokazuje, zo zady na zahrodźe dalša chěža steji. Tykowany dom skutkuje hižo wotwonka hladany. Jeho hrjady su ponowjene. Nad durjemi čitam ličbje 1764 a 1994, na chěžinych durjach pak z krydu napisane pismiki C+M+B 2019. Stary dom wobsteji potajkim 255 lět a bu 1994 wobšěrnje restawrowany. Kelko historiskeho by nam powědać móhł!

W Domje tysac hatow wustajeja ručne klanki

Dom tysac hatow w Stróži pola Hućiny je so mjeztym stał tež z domicilom wustajeńcow tworjaceho wuměłstwa a wuměłskeje fotografije. Hižo měsac a hišće hač do kónca apryla móža sej wopyto­warjo twórby „Na slědach wódneho muža­ a připołdnicy – naručne klanki a pla­stiki“ Reginy Herrmann wobhladać; a směm­ hnydom prajić: Rezonanca je wulka.

Po wulkej wustajeńcy loni w Serbskim muzeju składnostnje 70. narodnin wuměłče wobsahuje drje mjeńša, ale do rumnosćow w Stróži derje zrjadowana wustajeńca wuběr tworjenja Reginy Herrmann: klanki serbskich mytiskich bytosćow, poboku klankow wšelako wulkich a wuhotowanych. Diplomowa designerka, wot lěta 1986 swobodnje skutkowaca, pokazuje w Stróži mały wuběr.

Wustajeńca w Stróži je – po prěnjej wustajeńcy lěta 1987 w galeriji Budy­skeho wuměłstwoweho towarstwa a po předchadźacymaj 2018 w Slepjanskim Serbskim kulturnym centrumje a w Budyskim Serbskim muzeju – jeje štyrceta.

Eksponatow njeje runje wjele, ale wuběr z tworjenja je jara wuprajiwy: błudnički, připołdnica, zmij, dźowka wódneho muža, lutki.

Rozmołwa z jednaćelku Budyskeho Ludoweho nakładnistwa Domowina

Lěto 2018 je so minyło, a lěto 2019 hižo z połnej paru běži. Tuž je načasu, so w LND za wuslědkami lońšeho lěta a za lětušimi nadawkami prašeć. Wo tym je so Alfons Wićaz z jednaćelku Marku Maćijowej rozmołwjał.

Jako jednaćelka sće dźěło minjeneho lěta w LND zawěsće hižo analyzowała. Što bě za Was to najbytostniše a najwuspěšniše?

M. Maćijowa: Najbóle je so mi lubiło, zo smy loni docpěli, zo maja wjacori serbscy awtorojo a wjacore awtorki nowe knihi, mjez nimi na přikład Lubina Hajduk-­Veljkovićowa z krimijom „Módre buny“, Křesćan Krawc ze swojej knihu „Sej statok stajili“, Benedikt Dyrlich z prěnim dźělom swojeje awtobiografije „Doma­ we wućekach I“ serbsce a němsce kaž tež na polu dźěćaceje literatury Jurij Koch a Jěwa-Marja Čornakec z nowymaj knihomaj. To su naši čitarjo derje při­wzali.

Što so 2018 nakładnistwu tak prawje poradźiło njeje a z kotrych přičin?

Molerka Jana Noack wustaja w Choćebuskim Serbskim domje

Rozhladuju-li so po wustajeńcy abo galeriji, so přeco zaćichim prašam, kotru z wuměłskich twórbow bych sej kupił a sej w swojim bydlenju powěsnył, by-li něhdźe na sćěnje hišće prózdny blak był. Tak je so mi tež zešło, jako wobhladach sej nětčišu wustajeńcu w Choćebuskim Serbskim domje. Dyrbju při­znać, zo su mjez tymi 23 wobrazami někotre, na kotrež bych kóždy dźeń rady hladał. Stworiła bě je młoda wuměłča, hdyž je doma w delnjołužiskim Drjowku/Drebkau. Rěka Jana Noack. Wosebite na njej je, zo je so w Ruskej narodźiła. Tam běše žurnalistiku studowała a je na tym polu tež dźěłała. Ale poněčim so dźeń a bóle druhej lubosći wěnowaše – molowanju, bórze tež z cyłej wutrobu a mocu, jako­ přesydli so do Němskeje, hdźež bydli ze swojim partnerom a dźěćimi.

Kamor jako portal

pjatk, 15. měrca 2019 spisane wot:

Wjeleworštowa stawizna na třoch runinach časa

„Wopušćeny dom“ rěka kruch, kotryž Budyske Němsko-Serbske ludowe dźiwadło lětsa jako hornjoserbsku produkciju na hłownym jewišću pokazuje. Awtorka Carla Niewöhner je hru jako swójbny mozaik koncipowała. Na třoch časowych runinach wobswětla wona stawizny swójby w Miłorazu. Stajnje prezentne je wohroženje wsy wudobywanja brunicy dla. Zemski pokład twori tuž čerwjenu nitku jednanja, njeje pak žro scenarija. Tež rozdźělne doby – čas nacionalsocializma, hospodarsce tradaca a towaršnostnje hižo drjebjaca so NDR 1980tych lět kaž tohorunja wostrózbnjenje zažneho 21. lětstotka přilubjene „kćějace kra­jiny“ nastupajo – słuža skerje jako ramikowy kolorit dyžli jako fundament. W srjedźišću steji cyle jasnje jenička wosoba, kotraž je wšě te podawki wosobinsce dožiwiła: Marja Symankowa (Majka Kowarjec). Wosebitosć sujeta pak je, zo njedožiwjamy stawiznu přez jeje woči, ale z wida jeje wnučki Hanki (Anna-Maria Brankačkec).

„Hdyž tole skomdźimy, je kónc“

pjatk, 15. měrca 2019 spisane wot:

Serbska Delnja Łužica je šokowana wuslědkow­ ewaluacije wučby serbšćiny w Braniborskej dla. Z ludźi, kiž połoženje znaja, drje njeje nichtó woprawdźe překwapjeny był, chiba, zo je staw hišće hórši, hač by sej čłowjek myslił. Připóznaće słuša prof. Edwardej Wornarjej a ludźom, kotřiž su prócu wědomostneho přepytowanja na so wzali a wuslědki bjez róžojteho barbjenja sformulowali. Njejsmy tola wjace w NDR žiwi. Zo móža serbšćinarjo w 6. lětniku mjenje serbsce hač w pěstowarni, je hižo překwapjace. A štó móže mi rozkłasć, kak dźěći a młodostni dwanaće lět w šuli delnjoserbšćinu wuknu a na kóncu rěč tola­ njewobknježa? Ja mějach w NDR jeničce štyri lěta B-delnjoserbšćiny na SRWŠ, hewak ničo ...

Krimi za dźěći, na Kochowe wašnje powědany, njeje jeno za dźěći zajimawy, ale runje tak za maćerje a wowki. A hdyž sym ja jón čitał jako dźěd mjeztym zwyšeneho schodźenka, budu mi kolegojo-dźědojo wěrić, zo w tej knize tež něšto za nas starych knotow nutřka steji. Ja so při čitanju dopominach na wuprajenje swětosławnych spisowaćelow, kotřiž měnjachu: Kniha za dźěći je hakle potom dobra, hdyž ju dorosćeni runje tak rady čitaja.

K rozsudej

pjatk, 15. měrca 2019 spisane wot:

Hańžka Wjeselic

Rozsud je čłowjekam tajny škit

wohniwy wěšćerski poradnik.

Z rozdźělnym storkom wutroby

je jedyn druhemu podobny.

Tak kaž kudźerje po wutřělu spaduja,

so kiprota k přećelstwu wuznawa.

Njewidźomna chuduška

chabłaca njeskedźbnosć so zasmyka.

Směšk samodruhe šibałstwo,

po stopach wjechlojće dundajo.

Šwižny zdónk mjez starymaj,

z měnjacym wjedrom njepřewzaj.

Šerpatku wurěčow přinošuje,

kiž wopiłstwo kepnjenja nadběhuje.

Njewěstosć wě sebi na hubomaj kusać

a předsudnosć pod miłym měsačkom huškać.

Zdalokosće

pjatk, 15. měrca 2019 spisane wot:

Hańžka Wjeselic

Njejsće mje z bliskoh daloka spóznali,

waka krutu wolu krasnje pohosći.

Jenož – njehódajmy, štó za tym tči,

hdyž ruka znaty klin wopušći.

Hdźež so gracilna słódkosć zakaza,

tam so krawna raznosć womaza.

Styki styska suche płomjo wupali,

wša sylnosć wosłabi krupički.

Błudnowěrc wě nawopak,

zo slěbro zlětuje kaž ptak.

Strowy rozum jadriwje kichota,

mjez płachtami šćipa nahota.

Přez připad swójski wosud nadešli -

pedantisku woprawdźitosć wobešli.

Čas z překlepanosće skakota,

tak, kaž kostrjanc překćěwši třepota.

Wjele lubjace tworjenje za přichod

pjatk, 15. měrca 2019 spisane wot:

Chwalobne basniske pospyty młodeje Serbowki

Je zwjeselace, zo so w Serbach młodźi ludźo na literarnym polu wupruwuja. Naš mały lud trjeba młodych, do přichoda zhladowacych a do duše rěčacych ludźi. Na tym so wočiwidnje něšto pohibuje. To pokazachu dotalne zběrki „Paternoster“. Tale literarna hałužka počina znowa kćěć, wšako ma w aprylu/meji wosmy „Paternoster“ z prozu a lyriku młodych Serbow wuńć. Mjez młodymi prozaistami a lyrikarjemi „Paternostra“ jewja so woprawdźite talenty. Jedyn tajki wosebity je 23lětna Chróšćanka a w Lipsku sorabistiku studowaca Hańžka Wjeselic, kotraž z wutrobu a dušu basni. Wona je hižo k „Paternostrej“ přinošowała, byrnjež w najnowšim zešiwku zastupjena njebyła. Přiwšěm pilnje dale basni.

Znata serbska poetka Róža Domašcyna widźi w młodej žonje za přichod wjele lubjacu basnicu. Basnje Hańžki Wjeselic rozestajeja so hłuboko z mjezyčłowjeskimi poměrami a towaršnostnymi problemami. W swojich twórbach zhladuje kritisce na swět; wone su sprawne, zo je wjeselo je čitać. Tule dwě jeje basni z manuskripta jako pokazka. Alfons Wićaz

Serbska debata

nowostki LND