Stanij Statnik z Ralbic wěnuje so w swojim dopisu rozprawje z 3. měrca w SN wo posedźenju zarjadniskeho zwjazka Při Klóšterskej wodźe:
W mjenowanym wudaću je na 4. stronje dosć wobšěrna rozprawa wo posedźenju gremija a wo debaće nastupajo włóžnotu w pincy ponowjeneho zarjadniskeho twarjenja wozjewjena. W rozprawje pak jewja so wjacore njekorektnosće. Naspomnjeni „wjacori radźićeljo“, kiž prawdźepodobnje měnjachu, zo njeje planowanski běrow wuskutki woknow a durjow w pincy na klimu dosć wobkedźbował, běchu třo z cyłkownje 15. Myslu sej, zo je w zajimje čitarja, njedać tule žadyn wopačny zaćišć nastać. Awtor tohorunja piše, zo „njehodźa so pinčne rumnosće nětko hižo přewětrić“. To potrjechi dokładnje štyri z wosom rumnosćow, hdźež pak tole twarskich přičin abo wěstoty dla předwidźane njebě. Wokna dyrbjachu při ponowjenju zamurjować, a zdźěla tam do přetwara hižo žane njeběchu. Wo tym je twarski knjez wědźał. Zasadnje skedźbnjam pak na to, zo jedna so wo renowěrowanje twarjenja, štož rěka, zo ma twarski knjez stajnje kompromisy tworić.
Róža Wokowa z Kulowa wěnuje so w swojim dopisu tuchwilnej debaće wo móžnej změnje teksta serbskeje narodneje hymny „Rjana Łužica“ a měni:
Nadobo naša Łužica njeje wjace dostojna, dokelž so tam žony njejewja. „Ow, zo bychu z twojeho klina wušli mužojo“ – a žony? To so tola po teksće njehodźi. Ale z kotrych klinow su tući mjenowani mužojo wušli – tola z tych žonow. Myslu sej, zo dyrbjała serbska hymna wostać, kajkaž je. To je tola stajnje něšto swjatočne, hdyž wona zaklinči. Abo?
Dyrbimy z modu sobu hić, kaž to žony w prjedawšich časach činjachu? W Hózku su na přazny kwas prosyli, kaž z jedneje basnje wuchadźa. Tam mjez druhim rěka: „Holca wobleč sebi cholowy ...“. Tehdy wšak so njesłušeše, zo žony w cholowach chodźachu, ale jenož mužojo, žony chodźachu w suknjach. Cholowy počachu žony hakle wjele pozdźišo wužiwać.
A što činimy nětko z našej hymnu? Po teksće hodźało so na přikład tež: „Ow, zo bychu z twojeho klina wušli ,ludźojo‘ ...“ Što so nětko činić, wostajić wšitko při starym abo tola tekst změnić?
Stefanie Krawcojc z Choćebuza piše:
Jan Wjenk z Wotrowa: Mysle a dopóznaća wo židowce Hanje:
Běchmoj kaž zlemjenaj, jako so redaktorka Serbskich Nowin mojeje žony za měnjenjom premjeru dźiwadłoweje hry nastupajo prašeše. Pytnychmoj tež mjez přihladowarjemi mjelčenje a zanurjenosć. Domoj jěducy wjele hromadźe njepowědachmoj – začućow a wusahowacych dožiwjenjow dla.
Regina Šołćina z Konjec wupraja so w diskusiji nastupajo serbsku hymnu:
Serbja, što to dyrbi? Nimamy woprawdźe žane hinaše starosće? Lědma je so Lěto Zejlerja a Kocora zahajiło a hižo spyta so demontować, štož je so před lětdźesatkami jako zawostajenstwo přepodało, zo bychmy ... njesli do přichoda – našu hymnu „Rjana Łužica“.
Njewěm, štó je tutu ideju wulahnył. Njeje to jenož bolostne, ja so jako serbska žona a mać za njeho abo za nju hańbuju. Swój „ego“ na tele wašnje wopodstatnić zawostaja we mni hórki přisłód. Nam žonam je tola mać přiroda dary do kolebki kładła a nas sčiniła bohatych porno mužam, tak zo njetrjebamy na tajke wašnje koleso znowa wunamakać. Bjermy sej tele bohatstwo wěčnoh wopomnjeća narodnje, nabožnje a w našej tak bohatej kulturje jako namrěwstwo a zdobom jako nadawk do přichoda za naše přichodne generacije.
Terezija Kubašec z Radworja ma přispomnjenje w diskusiji wo namjeće móžneje změny serbskeje hymny:
Alfons Korjeńk namjet žortnje přirunuje z ewentuelnymi korekturami na mólbach (štož su na přikład we Vatikanje tež woprawdźe činili – hlej wudaće SN ze 7. februara). Mikławšej Krawcej drje njeje napadnyło, zo jenož muske wosoby namjetuje (wótčincy, budźerjo ..., wudaće SN z 9. februara). Mužojo tež njeporodźeja – (z klina njewuńdu ...)
Móžny wupuć: W stawiznach so tež druhdy něšto pozabudźe a wšo při starym wostanje ...
Mikławš Krawc z Budyšina poda připis k diskusiji wo teksće hymny:
Změnu teksta narodneje hymny mam za njetrjebawšu. Jeli pak so hinak rozsudźi, njebych linku „wuńdu žony, mužojo“ wzał (kaž tež Alfons Korjeńk we wudaću SN z 7. februara měni), hewak móhła so zaso wěsta skupinka hóršić. Bych radšo linku takle wzał: „Wuńdu Serbow budźerjo“. Tak by so město poćaha na splah zwuraznjała žadosć za wosobinami, zasadźowacymi so za byćom a traćom našeho ludu. Ludźi ze sparnosće wubudźeć, jich k narodnemu dźěłu pozbudźeć/pozbudźować, nadobny to skutk. Město „budźerjo“ (słowo „budźerjo“ so hišće do słownika namakało njeje) móhli druhe wurazy stać: „wótčincy, narodowcy, prócowarjo, budźićeljo“, ale wone so rytmusa dla njehodźa. Móhli potajkim spěwać „Njech nam z klina twojeho wuńdu Serbow budźerjo, hódni wěčnoh wopomnjeća“.
Alfons Korjeńk z Budyšina wupraja so k aktualnej debaće Maćicy Serbskeje wo móžnej změnje teksta serbskeje hymny a měni z małym posměwkom:
Što činimy, hdyž někotrym žony a mužojo w hymnje njedosahaja a chcedźa tež diwersnosć w njej wobkedźbowanu měć? Hymna je unikat basnika, swoboda słowa. Z Handrijom Zejlerjom njemóžemy wjace rěčeć, ale jeho twórbu jednorje předźěłać? Nowu hymnu do nadawka dać je jedna móžnosć. Ale: Hdyž někomu do myslow přińdźe, zo je mólba Wenusy w galeriji seksistiska, namolujemy jej potom suknju abo cholowy do wobraza wuměłca?
Křesćan Krawc z Hrubjelčic pisa:
Připowědźene je pokročowanje Hłowneje zhromadźizny Domowiny njejasnosće w nowym statuće dla, přećiwjace so Byrgarskemu zakonikej BGB. To je jedna wěc, tamna – a wo njej měło so při tej składnosći runje tak diskutować – je tale: Z kotreje přičiny bu sada w starym statuće šmórnjena, hlej w předłoze na stronje 208, hornjoserbsce, pasus wo „połoženju serbskeho ludu“? Zo njebudźe Domowina wjace połoženje do rozprawow přijimać, ale so jenož hišće „zwoprawdźenju nadawkow dźěłowych směrnicow“ wěnować.
W němskorěčnej wersiji statuta je mi to hišće bóle napadnyło – hlej z čerwjenej smuhu šmórnjeny pasus na str. 252: „Das Wirken der Domowina und über die Lage des sorbischen Volkes“, město toho wobmjezuje so nadawk Domowiny nětko na „Verwirklichung der Aufgaben der Arbeitsrichtlinien“.
Julian Nyča z Prěčec přispomnja slědowace ke komentarej „Mój wid“ w našim wječorniku ze 7. januara:
Zo su politiske komentary w Serbskich Nowinach nastupajo rusku wonkownu politiku do wulkeje měry jednostronske, na to sym so mjeztym zwučił. Wočiwidnje njeńdźe dawno hižo wo diferencowany wid na zapadne postupowanje abo na podawki w Ukrainje, ale ruskeho prezidenta mjeztym wotewrjenje chwalimy – a jeničce jeho. Njech je, kaž je, dyrbjeli pak při faktach wostać.